Když jsme si zvolili dnešní vládu, zajásal jsem. I když pochopitelně jenom tak jaksi opatrně, protože už po té dlouhé řadě zklamání nemám v politiky právě moc důvěry. Ale tentokrát byla zvolena vláda, jež mi v prvních okamžicích imponovala v tom nejzásadnějším, co od solidních politiků očekávám. V tom, že slibovala nadějnější ekonomický vývoj. Což pro mne bylo zejména v této chvíli krajně důležité. Protože vím, že stát, to jsme my všichni, a když to někdo pohnojí státu, pohnojí to nám všem. Mimo jiné i mně.
Dnešní vláda dávala určitou naději, že se konečně umoudří ekonomický vývoj. Že si konečně někdo začne počínat zodpovědněji. Zodpovědněji než předchozí dvě vlády.
Protože kdo nám vládl před nástupem dnešní vládnoucí garnitury k moci? Ten, o kom nám dnes mnohé billboardy lžou, že za něj bylo líp. Ten, kdo se dnes naváží do vlády, že se tato nestará o lidi, zatímco jeho hnutí… A co že dělalo ono hnutí? Kdo nemá klapky na očích, ten dobře ví, že nás toto v posledních letech zadlužilo tak, že z toho budou ještě naše vnoučata hořce plakat, až se bude splácet. A mimo to připravilo spoustu lidí o práci a udělalo z nich loutky závislé na státní podpoře, které se často nechaly zmanipulovat tak, že snad opravdu věří, že za tohoto hnutí bylo líp.
A začali to vlastně ještě ti oranžoví před nimi, když nechali natisknout a rozházet spoustu nekrytých peněz v zájmu ‚zdravé inflace‘. Kvůli níž už našinci léta nevidí na svých účtech vesměs žádné úroky. Protože banky dostaly tolik státních peněz zdarma, že ztratily o peníze drobných vkladatelů zájem.
Prostě to poslední dvě vlády ve snaze zajistit si moc dovedly až do stavu, který se jen tak nenapraví. A lidé aby si dnes kvůli vývoji, který byl zmíněnými předchozími vládami zahájen a zapříčiněn, brali kvůli vládnutí typu po nich potopa Nebankovní hypotéky. Nebo jiné půjčky. Ve snaze nějak zvládnout zhoršující se finanční situaci.
A tak to chvíli vypadalo, že se budeme mít díky odlišné a rozumnější dnešní vládě líp. Tím, že bude hůř, protože se přestane nesmyslně utrácet ze státního za to, na co stát nemá. Ale dnes čtu zprávy i další předvolební sliby a jsem opět znechucen. I vláda, od níž jsem čekal obrat k lepšímu, se stává ryze populistickou. A kdo ví, zda už po ní nenastane to známé ‚po nás potopa‘.